---
title: Informování o násilí dětí a mladistvých
type: methodology
tags: [krizová-komunikace, krit]
status: done
updated: 2026-09-23
permalink: informovani-o-nasili-deti
description: "Jak psát o násilí dětí a mladistvých, radikalizaci a útocích ve školách: co ukazuje výzkum, co se osvědčuje, hotový infobox s kontakty."
cover: "Knowledge/Methodologies/Page logotype/og-image.png"
---

# Informování o násilí dětí a mladistvých

> **Ve zkratce**
> **Co:** poznatky z výzkumu a praxe, jak psát o násilí dětí a mladistvých, o jejich online radikalizaci a o útocích ve školách. K tomu hotový infobox s kontakty. **Pro koho:** novináři a editoři. Také mluvčí škol, obcí a policie, kteří o takových případech mluví s médii. **Kdy:** u zpráv o konkrétním incidentu i u delších textů a sérií.

Stránku připravil [Institut KRIT](https://www.krit.institute). Jak o tématu psát, rozhoduje každá redakce sama. Institut KRIT nabízí, co ví z výzkumu a z práce s konkrétními případy, a přidává infobox, který může kdokoli volně použít. O násilí dětí psát je potřeba. Jde o to, aby text čtenáři pomohl a nestal se vzorem pro dalšího útočníka.

---

## Proč na způsobu psaní záleží

**Pozornost může být motivem.** Část pachatelů masového násilí touží po pozornosti a navazuje na předchozí útočníky. Výzkumníci proto navrhují pachatele nejmenovat a neukazovat. O samotném činu ale podle nich má zpráva informovat v plném rozsahu[^lankford]. Zkušenost ukazuje, že nejde jen o jméno. Napodobitele může oslovit celý příběh: jeho vyprávění jako drama, podrobnosti a opakované ukazování činu.

**Obavy rodičů jsou oprávněné.** Násilí mezi dětmi je skutečný problém. Lidé čekají, že jim články pomohou mu porozumět. Text, který dává přesný obraz a končí tím, co dělat, strach zmenšuje. Text, který stojí jen na dramatu, ho zvětšuje. Zvyšuje i tlak na rychlá opatření, která nemusejí pomoci.

---

## Co se osvědčuje u zpráv o pachateli

- **Jméno a tvář pachatele v textu nejsou potřeba.** Bez jména, fotografie, videí, manifestů a příspěvků ze sítí. Místo „střelce“, „osamělého vlka“ nebo „mstitele“ stačí neutrální „útočník“ nebo „pachatel“.
- **Životní příběh pachatele může posloužit jako scénář.** Dramatický životopis nebo výklad, který čin vysvětluje či omlouvá, nabízí napodobiteli vzor.
- **Popis útoku může posloužit jako návod.** Podrobnosti o zbrani, přípravě a průběhu útoku slouží hlavně napodobiteli.
- **Proměna chování řekne víc než „typ“ dítěte.** Věta, že jde „nejčastěji o chlapce vyloučené z kolektivu“, může falešně uklidnit rodiče ostatních dětí. Vyloučené děti zároveň vystaví podezření. Čtenáři víc poslouží popis toho, jak se chování dítěte mění.
- **Názvy a symboly komunit čtenáři prozradí, jak je najít.** Kdo online komunity hledá, najde v článku jejich názvy, symboly, vzhled a způsob náboru.

---

## Co se osvědčuje u obětí, titulků a dat

- **O obětech mluvme stručně a věcně.** Identita a podrobnosti patří do textu jen se souhlasem rodin. Popis zranění a utrpení text nepotřebuje.
- **Dramatický titulek dělá ze zprávy senzaci.** Stačí k tomu nízký věk pachatele a zranitelnost oběti vedle sebe, i bez jediného silného slova.
- **Nejdřív uznejme obavu, pak přidejme data.** Děti a mladiství páchají od roku 2021 znovu víc násilných činů. V roce 2021 jich bylo 522, v roce 2025 už 815. Násilí také tvoří větší část jejich kriminality než dřív: 22,6 % proti 16,8 % v roce 2010. Počet článků o nich ale rostl mnohonásobně rychleji než policejní statistika[^dnme]. Tenhle kontext čtenáři pomůže, když přijde až po uznání jeho obavy. Statistiku, která strach rovnou „vyvrací“, snadno přečte jako bagatelizaci. Širší kontext se proto víc hodí do klidnějšího období než do první zprávy o tragédii.
- **Internet je jednou z možných příčin, ne jedinou.** Online prostředí může u části zranitelných dětí k radikalizaci přispět. Doložit ho jako jedinou příčinu ale nelze.

---

## U sebevraždy platí zvláštní pravidla

Napodobování je u sebevražd dobře doložené. Podrobná nebo opakovaná zpráva o sebevraždě zvyšuje riziko u lidí, kteří o ní už uvažují. Naopak příběh o tom, jak někdo těžké období zvládl, riziko snižuje[^who]. Proto:

- **Nepopisujme způsob ani místo.** Stačí, že člověk zemřel; jak a kde přesně, čtenář nepotřebuje. Nezveřejňujme dopisy na rozloučenou, fotografie z místa ani videa.
- **Umístění a opakování zesilují efekt.** Čím výraznější místo zpráva dostane a čím víc dílů následuje, tím větší je podle výzkumu riziko napodobení[^who].
- **Nevysvětlujme sebevraždu jedinou příčinou.** Rozchod, dluhy nebo šikana jsou spouštěč, ne vysvětlení. Jednoduchý příběh naznačí, že za daných okolností je to logické řešení.
- **Neříkejme „spáchal“, „úspěšný“ ani „neúspěšný pokus“.** Spáchat se dá zločin. Vhodné je „zemřel sebevraždou“, „vzal si život“, „pokusil se o sebevraždu“.
- **Neromantizujme ani neheroizujme.** Sebevražda není únik, oběť ani statečný čin. Zvlášť opatrně u známých osobností, kde je napodobování nejsilnější.
- **Ukažme, že to jde zvládnout.** Příběh člověka, který krizi přežil a vyhledal pomoc, je nejsilnější prevence, jakou článek nabízí.
- **Uveďme, kde je pomoc.** Linka bezpečí 116 111 pro děti a mladé, Linka první psychické pomoci 116 123 pro dospělé, při bezprostředním ohrožení života 155 nebo 112. Kontakty pomáhají pod každým dílem série, protože čtenář obvykle nečte od prvního.

S pozůstalými mluvme opatrně, rozhovor může jejich stav zhoršit. Nikdy je netlačme. Pamatujme i na sebe: kdo o sebevraždách píše opakovaně, potřebuje podporu stejně jako čtenář.

---

## Článek má skončit tím, co čtenář může udělat

Kdo dočte text o násilí dětí, má často strach o jedno dítě ze svého okolí. Nejvíc mu pomůže, když článek skončí konkrétními kroky a kontakty na pomoc. K tomu slouží infobox k volnému použití. Tři témata se do boxu nevejdou, v textu ale mohou mít velkou cenu:

- **Vydírané dítě potřebuje slyšet, že vina není jeho.** Kdo dítě vydírá citlivým obsahem, nese vinu sám. Dítě navíc potřebuje vědět, že další materiál posílat nemusí, že si má uložit důkazy a že má o všem říct dospělému.
- **Telefon a účty uchovávají důkazy.** Snímky obrazovky a konverzace je dobré uložit a nic nemazat. Když rodič dítěti telefon hned zabaví nebo smaže účty bez rady odborníka, může situaci zhoršit a přijít o důkazy.
- **OSPOD dítě chrání a pracuje hlavně s rodinou.** Rodiče se orgánu sociálně-právní ochrany dětí často neozvou ze strachu, že o dítě přijdou. Jedna věta v textu o tom, co OSPOD skutečně dělá, ten strach může zmírnit.

---

## Infobox k volnému použití

Box funguje samostatně: čtenář ho pochopí i bez článku a bez prokliků. Hodí se na konec textů o radikalizaci nebo násilí dětí. Pod článkem o úzkostech či depresi by mohl vyznít tak, že duševní obtíže vedou k násilí.

Před vydáním je dobré ověřit kontakty a dát lince vědět, že článek vychází. Každý díl série přivede další volání.

Stavba boxu je záměrná a při úpravách se ji vyplatí zachovat:

- tři situace místo seznamu varovných signálů, protože seznam svádí ke sčítání;
- instrukce popisují, co udělat;
- dospělé box oslovuje v první osobě množného čísla, aby rodiče nepoučoval;
- u tísňových linek zůstává rozkaz, protože tísňová instrukce má být jednoznačná;
- mladého čtenáře box oslovuje zvlášť a tyká mu.

> **Co dělat, když máme o někoho blízkého strach**
>
> Spousta dospívajících mluví drsně nebo sleduje temný obsah. Většina z nich nikomu neublíží. Vážnější je změna chování. Všímejme si, co dělá jinak než dřív a jak rychle změn přibývá.
>
> - **Vyhrožuje konkrétně** *(komu, kde, kdy, jak)*? **Shání zbraň?** Volejte 158. Platí to i pro výhrůžku napsanou ve zprávě. Jak je to vážné, vyhodnotí policie. **Říká, že si vezme život? Loučí se** *(rozdává věci, ruší účty)*? Volejte 155 nebo 112.
> - **Chování se mění a máme obavy.** Řekněme mu, čeho jsme si všimli. Zeptejme se, co se děje. Dejme mu čas mluvit. Řekněme otevřeně, s kým se poradíme. Zapisujme si, co a kdy se objevilo. Odborníkovi to pomůže posoudit, co se děje. Zavolejme na Linku pro rodinu a školu 116 000. Funguje nonstop a bezplatně. Poradit se můžeme i se školou.
> - **Prochází těžkým obdobím** *(šikana, rozchod v rodině, ztráta, samota)*? Pomůže blízkost, čas a odborník. Poradí školní psycholog, pedagogicko-psychologická poradna nebo Linka pro rodinu a školu 116 000.
> - **Čteš to o sobě nebo o někom, koho znáš?** Zavolej nebo napiš na Linku bezpečí 116 111. Funguje nonstop a bezplatně. Chat je na chat.linkabezpeci.cz. Nemusíš říct ani jméno. Vyhrožuje ti někdo, že něco zveřejní? Ozvi se taky. Vina je na něm, ne na tobě.
>
> Pocit, že je něco jinak, je taky signál. Věřme mu, i když ho neumíme vysvětlit. Zeptat se je vždycky správný krok. Většina situací se zvládne, když se o nich začne mluvit včas.
>
> *Infobox vznikl ve spolupráci s Policií ČR, psychology a odborníky na krizovou komunikaci.*

---

## Viz také

- [FOIPS](https://metodiky.krit.institute/foips) – jazyková hygiena, kterou drží instituce: koho nejmenovat a o čem nespekulovat
- [Ohrožení veřejných míst](https://metodiky.krit.institute/verejna-mista) – jak o útoku komunikuje škola nebo provozovatel a proč i limity je třeba vysvětlit
- [Bombová výhrůžka ve škole](https://metodiky.krit.institute/skola-bombova-vyhruzka) – proč nešířit obsah výhrůžky
- [Důvěra a nedůvěra](https://metodiky.krit.institute/duvera) – proč nejdřív uznat obavu a teprve pak přidat data
- [Fámy a škodlivé informace](https://metodiky.krit.institute/famy) – jak opravit nepravdu, aniž ji text zopakuje

[^dnme]: Jana Bohuňková, Jaroslav Valůch a kol.: *Mediální reprezentace násilí dětí a mladistvých (D-N-ME)*, závěrečná výzkumná zpráva, Univerzita Palackého v Olomouci, 2026. Data Policie ČR 2010–2025 a obsahová analýza 114 článků z ČT24.cz, cnn.iprima.cz a Novinky.cz. Poměr růstu článků a statistiky kolísá podle zvoleného výchozího roku.
[^who]: Světová zdravotnická organizace: Preventing suicide: a resource for media professionals, aktualizace 2023, Ženeva. Shrnutí zásad; plné znění včetně dokladů o efektu napodobování a ochranném efektu příběhů o zvládnutí [na webu WHO](https://www.who.int/publications/i/item/9789240076846).
[^lankford]: Adam Lankford, Eric Madfis: *Don't Name Them, Don't Show Them, But Report Everything Else*, American Behavioral Scientist 62 (2), 2018, s. 260–279, DOI [10.1177/0002764217730854](https://doi.org/10.1177/0002764217730854).

<!-- last-updated:start -->

---

*Poslední aktualizace: 23. září 2026*

<!-- last-updated:end -->

<!-- license:start -->

*© KRIT – Institut pro krizovou komunikaci, 2026 · [www.krit.institute](https://www.krit.institute). Text je dostupný pod licencí CC BY 4.0 – používejte, šiřte a upravujte s uvedením zdroje.*

<!-- license:end -->
